Toulavou stezkou za kulturou

Vězni přírody   
Wabi

Vězni přírody se staneme tak či onak jednou všichni. To je tak kamaráde:

Prošoupáš první podrážky svých horalek, načichneš prvním kouřem z táborového ohně, přineseš si na rukou pozdrav a cejch lesa v podobě smůly a spálených prstů, začne se ti stýskat po té krásné volnosti tam někde dole v údolí, po kamarádech a zvuku kytary, neodoláš, pojedeš zas a znovu a znovu budeš oblékat stále vybledlejší košili, balit starou usárnu po tátovi a tak se z tebe poznenáhlu stane tramp. Po létech pak poznáš, že tramping neni jenom oheň a kamarádi, poznáš, že je to vlastně životní filosofie a svým způsobem i vyjádření naší národní povahy. Leccos se naučíš, leccos tě zklame, ale zůstaneš tomu podivnému harcování věrný - příroda tě zajme, tak je to už jednou provždy psáno. Vězni přírody se staneme tak či onak jednou všichni, i když je to nakonec třeba jenom ten hrob na konci tvé životní cesty. A tak se tomu nebraň, vždyť svoboda je to nejmenší, co člověk k životu potřebuje.

Ahoj!