Písnička před vandrem - Žalman & spol. - Jantarová země
Ahoj kamarádi,
po letních písničkových speciálech tu mám pro vás opět klasickou Písničku před vandrem. Dnes jsem si pro vás vybral jednu moji oblíbenou „žalmanovku, a to písničku Jantarová země. Píseň vyšla v roce 1990 na stejnojmenném albu, na druhém studiovém Žalmanovu albu.
Nejprve trochu infa o Žalmanovi:
Pavel Lohonka, uměleckým jménem Pavel Žalman Lohonka, zkráceně též Žalman, (*20. března 1946 České Budějovice) je český folkový písničkář, jedna z nejvýraznějších postav české folkové scény.
Byl a je vůdčí postavou několika významných českých folkových souborů, velmi známé je jeho působení v legendární jihočeské folkové kapele Minnesengři, kde působil od roku 1969 až do roku 1985. Spolupracoval i s další významnou jihočeskou folkovou skupinou Nezmaři či pardubickou skupinou Stopa (skupina Spojených trapských osad Pardubice).
V současné době působí od roku 1982 ve své vlastní hudební skupině s názvem Žalman & spol.
A tady otázky z rozhovorů týkající se Žalmana a trampingu
První čundr.
Rok 1961 na říčce Střele, kde jsme založili trampskou osadu Wikkindy. Doma jsem potají vzal tátovu válečnou kořist, kterou si přivezl z nucených prací – německé vojenské holínky a hnědou košili... Na nádraží byla spousta trampů, kteří měli americkou výstroj, já jedinej vypadal jako člen Hitlerjugend.
Otázka z rozhovoru Rybáři na jezeře vzpomínek, který pro časopis Folk poskytl Pavel Žalman Lohonka Janu Hlaváčovi.
A ještě jedna otázka...tentokrát od Petra Vokouna Náhlíka z rozhovoru Ráno bylo stejný, který tento rozhovor se Žalmanem dělal pro trampský časopis PUCHEJŘ a byl otištěn i na Folktime.cz. Zde celý rozhovor.
Pro nás trampy zůstáváš jedním z mála písničkářů který se k trampským kořenům hlásí. Trampovat si začal v Plzni, ale pak jsi se vrátil do rodných Budějic. Jaký byl tehdy tramping na Plzeňsku a jaký na "jihu" ? .
Na Plzeňsku to bylo krásně divoké a hodně emotivní. Vždyť když jsem přišel po šichtě v sobotu na plzeňské nádraží, vypadalo to tam jako při manévrech. Jako kdyby tam nádraží obsadila americká rota. Hodně se hrálo ve vlaku - vždy v zadním vagónu. Ten byl náš, tam se "civilové" báli sednout. A potom ty nádherné potlachy na Úteráku, Zaječáku, na Střele...
V Jižních Čechách to bývalo víc romantické. Inu, jako ta krajina. Ta nás vždycky dostala.
No a teď už se pojďte zaposlouchat do písničky Jantarová země.
Doufám že se vám tahle písnička líbila a to už je vlastně zase vše.
Snad jen můj tradiční pozdrav...suchou stezku a spoustu skvělých vandrů po té naší krásné zemi.
Tak ahoj