Písnička před vandrem - Sbohem galánečko
Ahoj kamarádi,
dnešní písnička není přímo trampská, ale mě se prostě líbí. Zazněla i na Portě v podání Vlasty Redla.
V roce 1984 navázal Vlasta Redl spolupráci se skupinou Fleret, která do svého repertoáru zařadila jeho písně Holky z Utopie, Sbohem galánečko, Večer křupavých srdíček či Bečva. Na Portě 1986 vystoupila skupina Fleret s písničkou Letiště, za níž Vlasta Redl vyhrál autorskou soutěž.
Zde trochu povídání Vlasty Redla o spolupráci s Flerety.
Jak došlo k tomu, že tvoje písničky začal hrát Fleret?
No právě, v tý době, kdy mě nikdo nechtěl a nikdo mě neznal, ani Fleci nechtěli hrát moje věci, protože nevěděli, jestli jsou dost dobrý. Byly jednoduchý oproti tehdejší muzice. Oni měli trošku strach, jestli to nebude vypadat podbízivě. A jednou jsem seděl na Myslivně, v kapse asi deset korun a ti Flereti šli kolem a mávali na mě, že mě viděli na Portě, že to bylo super. Ríkal jsem, že mě to teší, že to slyším. Tak si tam sedli a opili jsme se a oni mě pozvali, ať s nima jedu, že maj koncert pro ňákej fanklub Václava Neckáře. Tak jsme se opili ještě důkladnějc a zkamarádili a od tý doby se celej můj život strašně radikálně změnil. Oni, na rozdíl ode mě, měli dokonalý přehled o každý svíci, o každý svatbě, o veškerých narozeninách, které proběhly ve Zlíně, a všude byli zváni a já s nima. Už jsem tam nebyl sám a nešťastnej, jestli to někam vede. Skoro půl roku jsem se s nima tahal jenom po hospodách. Já je vždycky bral jako partu a beru je tak i dodnes. Jsou to muzikanti, přidou před lidi, který to nezajímá a oni je urvou. Když budou chtít, tak je urvou. Maj na to. Asi po půl roce jsem jim řekl: "Hoši, jestli chcete udělat nějaký sukces, pro mě za mě, já mám všelijakých textů almaru." Dal jsem jim Bečvu a ještě pár textů a oni to začali dělat, já jezdil na zkoušky a trošku jim do toho kafral, ale zjistil jsem, že oni tam dovedli v těch věcech najít něco, co žádná jiná kapela na světě. Ti kluci těm textům věřili, věřili, že jsou dobrý. Nemusel jsem je přesvědčovat, že tady ten řádek má ňákej svůj smysl, oni o tomhle prostě nediskutovali. K mým věcem přistupovali s obrovskou důvěrou a dokázali to samé narvat do lidí. Nikdy nepochybovali o tom, že to, co dělají je dobré, na rozdíl ode mne, já o tom pochybuji od chvíle, kdy jsem rozeznal dvě noty od sebe. Podle toho ta jejich muzika vypadá. Oni ze mě udělali folkového písničkáře, protože jeli na Portu. Já jsem tam nechtěl, sliboval jsem, že se pomstím trampům, že jim ukážu. V pětaosmdesátým jsem řek pojedu s váma, když jsem se dozvěděl, že budu napsaný jako člen kapely, že mi zaplatí nocleh a dají asi 130 korun na stravenky, později dost těžce odpracovaných, ale tehdy to byly pro mne dost velký peníze. Při Bečvě jsem čvachtal v kýblu, hrál na bongo cosi a nějak jsem se tam ujal. Druhý rok jsem říkal: "Když jste se tam takhle chytli, proč ten bank nevzít, uděláme věc." Donesl jsem Letiště, naučil jsem je pětihlas, je to i po letech slyšet, že to špatný nebylo. A jeli jsme tam v podstatě pro Portu. Věděl jsem, že to je věc tak málo optimistická a přitom málo protistátní, že pokud se to jenom trošku povede, že ta Porta bude. Byla ...
Takže to bylo malé vysvětlení...
Fleret na Portě
Tak tedy dnes vám tu nabízím písničku Sbohem galánečko... a to ve dvou verzích...nejprve v historické od Fleretu, kde se Hrach (Zdeněk Hrachový) ještě pyšní bohatou kšticí na hlavě a potom verzí Vlasty Redla z velkého koncertu v Praze v Lucerně.
Tak tedy nejdřív Fleret...
...a tady Vlasta Redl
A to už je vše...zase příště ahoj. Hezké vandry a suchou stezku....třeba s nějakou tou galánečkou.
Ahoj