Písnička před vandrem - Hoboes - Karolina, goodbye
Ahoj kamarádi,
tak zas nastal čas a já začal přemýšlet, co dám za písničku do pravidelné rubriky Písnička před vandrem ... no a pustil jsem si k tomu desku Hoboes Live. Při poslouchání mě zaujala skladba Karolina goodbye.
Karolina, goodbye... Krásná zem je Severní Karolína jako pásy bederní Karolína obepínáš moje boky já tě hledal celý roky prašný cesty moje kroky vedli jenom za tebou Karolína
Skladba Karolina, goodbye je Wabiho 75. skladba, složil ji v srpnu 1970 a vyšla na desce Hoboes Live. Krásné sleevenote k této desce napsal Kapitán Kid a proto jsem ho sem zařadil.
Hoboes Live - Kapitán Kid
Když přes propast třicíti let jako ve stroji času slyším mladistvé hlasy bratří Ryvolů a jejich poněkud chrastivé gibsony...
Když slyším šlapající basy Pedráka Pitry hrané na obyčejnou španělku...
Když v různých obsazeních kapely jménem HOBOES slyším kontraalt Marcely Koťátkové (kde se to v tom tintítku bere), jazzově cítící alt Jarky Krátké-Vrbové, flétnu hostujícího Edy Světlíka a dokonce svůj vlastní (též jen hostují) hlas v Robinzonu Blackovi...
Ach když...
Je smutno člověku, že tahle kapela už nikdy hrát nebude. Odešel Pedrák, odešel Wabi, starší z bratrské autorské dvojice, odešla Jarka... Zbyli jen Miki a Marcela.
Nostalgie patří k evergreenům: jenže právě u těchhle se mi smutnit nechce a nechce. Písničky Hoboes, živě nahrané na různých ústeckých Portách a při dalších veřejných vystoupeních, třeba v pražském sále Elektrických podniků, ve smíchovském Nároďáku a kdoví kde jinde, totiž oba autoři - Wabi občas trochu proklamativně (a tu a tam s trampskou angličtinou) a Miki zase s poťouchlým nadhledem - pro smutnění nepsali. Dokonce i opusy s texty ponurými posluchače potěší svým nezaměnitelným rytmem (ať už mu Hoboes říkali beguine nebo tempo di vlak) a hlavně což si posluchač ani nemusí uvědomit) nedozírnou vzdáleností myšlenky a jejího vyjádření od jakéhokoliv vylhaného sentimentu. Přičemž by u mnoha ryvolovek bývalo nebylo nic těžkého do sentimentu sklouznout - taková Bedna od whisky je přece tragický příběh, není-liž pravda? A přitom ji zpívají i rockeři a dokonce (což je poněkud strašidelné) i šmoulové...
A ještě jednou když...
Když slyším tyhle historické nahrávky, dnešnímu mladistvému posluchači - nepamětníku splývající s ozvěnou Niagary, Bílých skal či Askalony, nemohu nevzpomenout našich starých a moudrých předchůdců (kteří v těch dávných časech byli jakžtakž ochotni tolerovat mě s mými Krinolínami a Zrezavělými ostruhami, pokud budu hodný) a jejich pohoršení nad tím, že tenhle horečný tep s přízvuky na lehkou dobu, že tenhle chrast a šrum překližkových gibsonů s nepatřičnými strunami, že tenhle někdy příliš exaltovaný a jindy zase jen ledabyle koutkem úst trousený zpěv a texty ignorující se svými "vopratěmi", "vobočím" a "vobzory" spisovný jazyk a často i jeho přirozené přízvuky předznamenávají nejen budoucnost trampské písně, ale do jisté míry i to, co bylo později nazváno folkem a vydalo se zcela jinými cestami... Bohužel od oněch časů (a ještě víc od časů ryvolovek poměrně nedávných nebyli Hoboes ani jejich styl svými trampskými následovníky překonáni, a jak se zdá, ještě dlouho nebudou.
Takže naposledy když:
Když tuhle kolekci živých nahrávek, které vykutal Petr Benesch z bezedného archívu, ve svém stroji času poslouchám, je mi dobře u srdce. Neboť z nich na mě juká i moje nerozumné mládi.
Nechť je s nimi dobře u srdce i Vám.
* * * * *
Myslím si, že slov už bylo dost a teď si pojďte tuhle písničku poslechnout ... tak tedy Wabi Ryvola ... Hoboes ... a Karolina, goodbye.
Doufám že se vám tahle písnička líbila a to už je vlastně zase vše.
Snad jen můj tradiční pozdrav...suchou stezku a spoustu skvělých vandrů po té naší krásné zemi.
Tak ahoj