Moudra Wabi Ryvoly - část devátá
Ahoj kamarádi,
tak jsem tu zas po čase se svým občasníkem "MOUDRA WABI RYVOLY" ....opět jsou příspěvky (včetně případných ilustrací i fotek) převzaty ze stránek, které vytvořil Boko a obsahují vše možné o Wabi a Miki Ryvolových... Odkaz na stránky
Tak tedy devátý díl povídání Wabi Ryvoly...pojďte se začíst do těch krásných moudrých slov.
V článku Jana Plachetky "Trampské notování aneb Bratři s kytarou" z roku 1979 jsou Wabiho moudra o trampské muzice...začtěte se tady do nich
Písničky jsme začali skládat proto, že nás omrzelo opakovat staré trampské věci. A kromě toho - svět kolem nás už nenosil sombréra. Byl všední den, a tak jsme o tom zpívali. Vždycky jsem se snažil, aby moje písničky byly přinejmenším pravdivou výpovědí. Trampská muzika, ze které jsme my také vycházeli, vznikla ve 20. letech z vnitřní potřeby lidí, kteří, jak se dnes říká, chodili neformálně do přírody. Byl poplatná době a zahraničním vzorům a vlivům, ale postupně si vytvořila vlastní styl. Poplatná době je stále a já myslím, že je to tak v pořádku. Trampská muzika plní jednu nezastupitelnou funkci - umožňuje komukoliv zúčastnit se osobně toho krásného, čemu se říká hudba. Protože je přirozená, srozumitelná, romantická a spontánní. A protože je prostá, bude i nadále sloužit velké části mládeže jako prostředek výpovědi o životě. Není to čest? Nejdůležitější na téhle muzice je to, že se jí aktivně věnují mraky lidí. Mimo jiné asi i proto, že nevěří popu, který se jim servíruje … Řekl bych, že trampská muzika převzala do určité míry úlohu toho muzicírování, kterým byli Češi proslulí. Spolu s folkovou a country muzikou tvoří dnes trampská píseň jeden široký proud. Škatulky smazal vývoj. |
A teď jedna krásná moudrá úvaha Wabiho o tom jak se stáváme "vězni přírody".
Vězni přírody Vězni přírody se staneme tak či onak jednou všichni. To je tak kamaráde: Prošoupáš první podrážky svých horalek, načichneš prvním kouřem z táborového ohně, přineseš si na rukou pozdrav a cejch lesa v podobě smůly a spálených prstů, začne se ti stýskat po té krásné volnosti tam někde dole v údolí, po kamarádech a zvuku kytary, neodoláš, pojedeš zas a znovu a znovu budeš oblékat stále vybledlejší košili, balit starou usárnu po tátovi a tak se z tebe poznenáhlu stane tramp. Po létech pak poznáš, že tramping neni jenom oheň a kamarádi, poznáš, že je to vlastně životní filosofie a svým způsobem i vyjádření naší národní povahy. Leccos se naučíš, leccos tě z klame, ale zůstaneš tomu podivnému harcování věrný - příroda tě zajme, tak je to už jednou provždy psáno. Vězni přírody se staneme tak či onak jednou všichni, i když je to nakonec třeba jenom ten hrob na konci tvé životní cesty. A tak se tomu nebraň, vždyť svoboda je to nejmenší, co člověk k životu potřebuje. Ahoj! |
No a nakonec odpověď na Cimburovu otázku v rozhovoru "Dávná řeč s chlapem, co nikdy nezestár "
Cimbura: Panuje názor, že řada Tvejch textů leží na hranici trampský a folkový škatule. Chceš k tomu něco říct? Wabi: Ano. Trampské písničky píšu proto, že je psát musím. Protože já je opravdu cítím jako trampské... Ovšem můj život se neodehrává jenom pod přístřešky z černých igelitů a protože žiju v Praze, i některé mé písně hovoří o tom, jak člověk zahazuje vajgla, když zrovna kolem jde ten, pro kterého ten vajgl znamená radost. |
No ...tak zas někdy
Všechny díly (už devět) najdete zde, když kliknete na odkaz
Doufám, že se vám moudra Wabiho líbí a někdy zas ahoj.