Toulavou stezkou za kulturou

Hej kamaráde   Táborový oheň 9/67 Mladý svět
Wabi

Hej, kamaráde — znáš vůni větru, který vane na konci zimy a přináší s sebou jaro, schované už, tam někde za kopci ? Ten vítr je kouzelník. Způsobuje mihotavé večery, rozšiřuje tvé chřípí očekáváním podivné touhy a radosti, naplňuje tvé oči azurovou modří březnového nebe.

Znáš vůní pánve osmahlé nesčetnými táborovými ohni, zprohýbané a s držadlem vyleštěným tvou rukou? Zvoní samou nedočkavostí, stýská se ji po důvěrných rozhovorech se smrkovými poleny a po nejlepším příteli - slanině.

Ty víš, že toulání je tvůj život. Dokud jediný kout ještě zbude, který jsi nepoznal, budeš se zachvívat nedočkavostí při spatření prašné cesty.

Až tě tedy vytáhne opět slunce a vítr ven a ty usedneš u táborového ohně zavolej lesu a přírodě svou výzvu. A ráno, až tě probudí ptáci, rozběhni se tam nahoru do stráně - a dívej se...

To mi povidej    léto 1969   59. Wabiho píseň

Hudba a text: Wabi Ryvola


 

V poslední době sem porád smutnej
já Ti nevím čím to může bejt,
ne, že by byl ůsměv nějak nutnej
ale co mě nutí každej den se zlejt.

®: To mi povídej, to mi povídej
To mi povídej, hmm, to mi povídej.

Nechce se mi chodit mezi lidi
smutný jsou a táhne vod nich chlad
snad to na mě každej člověk vidí,
že jsem sakra zasmušilej pták.

®: To mi povídej, to mi povídej
To mi povídej, hmm, to mi povídej.

Na světě je spousta hezkejch holek
bez nich by byl život jako troud,
teď mě ale vzala puta vdolek
už jsem zkrátka zrezivělej bloud.

®: To mi povídej, to mi povídej
To mi povídej, hmm, to mi povídej.

Jestlipak se ještě někdy stane
abych šťastnej byl a celej den
jestli tahle bída nepřestane
skončím asi jako Slaboch Ben.

®: To mi povídej, to mi povídej
To mi povídej, hmm, to mi povídej.

Jó, to mi povídej, to mi povídej
to mi povídej, to mi povídej.